Marta Davouze - z výročního katalogu GLF
Bretaň - dáma dvou tváří
Vzácným návštěvníkům, jejichž tvůrčí pobyt v našem domě organizovala Galerie La Femme, ukázala dáma, o které se mluví v názvu sympozia, jen svou vlídnou tvář, ačkoli se mnozí rouhali, prý kdy konečně začne nějaké pořádné boží dopuštění, mořská bouře, liják, blesky a vichr o síle nejmíň dvě stě koňů. Naštěstí jejich hříšných řečí Svatý Petr nedbal, a tak se mi každý den naskýtal překrásný pohled do rozlehlé, sluncem prozářené zahrady, jež se na těch deset dní proměnila v ateliér. Každý se usadil, kde se mu zlíbilo, a maloval, co v něm bylo a chtělo asi v tu chvíli ven, nebo nevím, ale zvenčí to budilo dojem, že všichni pracují jak o závod.
Uprostřed plenéru trůnil v křesle Boris Jirků, po pravici měl kolečko na dřevo naložené barvami, někde opodál byli pořád Mirek Malina a Zdeněk Tománek s plátny tu opřenými o zeď, tu rozloženými po trávníku, Mona Lipi a Bohumil Eliáš se utábořili v gotickém průjezdu zadní budovy, Petře Šnokhausové se zalíbilo uvnitř té budovy, Tomáš Hřivnáč si vybral relaxační prostor se saunou a whirlpoolem, nakonec pro malby aktů celkem logicky. A jako tichý agent teprve číhající na svou kořist se občas mým očím zjevoval Miroslav Jiránek; tahal se za vousy, obhlížel situaci a nasával atmosféru.
Za krátkou dobu pobytu manželů Lipinových a shora zmíněných umělců, kteří u nás měli splnit další z domácích úkolů, byly v Erquy uspořádány dvě výstavy, a sice 8. a 15. září 2012. První byla jakousi prezentací galerie, vystavovaly se zde práce dovezené z Prahy. Ač se to nezdá uvěřitelné, ta druhá už dokázala publiku předvést, co bylo vytvořeno během pobytu! Mnohá plátna ještě ani nedoschla. Pro obyvatele našeho přímořského městečka a jeho okolí nemalý kulturní zážitek, pro nejednoho možná i první setkání s českým uměním vůbec.
Není proto divu, že o tom obšírně informoval list Ouest France, že se této události s potěšením účastnil okresní hejtman Yosselin Morin a taky paní starostka Christiane Guervilly. Ihned se spřátelila s paní Olgou Lipinovou, jejíž nenápadný šarm je ozdobou každé společenské akce: manžel v potu tváře vykoná, ona pak noblesně zazáří. Tak je to správně... Jediné, co mi chybělo, byla hudba. Ve Francii totiž není hudební vložka součástí programu vernisáže. A najednou, jako zázrakem, kde se vzal, tu se vzal, na chodníku se objevil flašinetář. A ne ledajaký. S úžasným nástrojem a úžasným hlasem opanoval ulici, lidé se zastavovali a zpívali s ním známé francouzské šlágry, zastavila se i doprava, ale nikdo se nehněval, každý si naopak přál, aby se toho slunného podvečera na moment zastavil i čas...
Marta Davouze
Manoir de Langourian
