Malá pocta jedné fotografii, 2003

            „Kdo nic neriskuje, nic nemá.“ Staré ověřené pořekadlo, stará platná zkušenost. Pan Miroslav Lipina, známý to pražský galerista, ji využil, riskoval a měl. Riskoval, že několik desítek malířů a grafiků, kterým zadal domácí úkol, s ním vyběhnou. Kupodivu nevyběhli a dali se poslušně do termínované práce. Jaké bylo zadání? Vytvořit variaci na fotografii mladé, neznámé a sličné ženy, jejíž portrét vytvořil před šestadvaceti lety starší bratr páně Lipinův – fotograf Jan, za nakrojené letní noci roku 1977 na chalupě v Jeseníkách. Atmosféra fotografie je podmanivá, vzrušující a svádějící. Dívka v poloprofilu dává tušit v nočním přísvitu sličný obličej, půvabnou šíji a slibující ňadra. Více se do hledáčku tenkrát nedostalo. Ale živě si představuji, s jakou chutí si umělci, jejichž představivost je nedozírně snivá, dotvářeli podle svého všechno ostatní. Výstava měla úspěch, námět upoutal, vytvořená díla ještě více, fotografu Janu Lipinovi právem stouplo sebevědomí a neznámá krásná žena, mnohokráte a v různých obměnách zmnožená, o tom všem vůbec neví.

            Ovšem považoval jsem za nutné upozornit, že se pod třpytným povrchem skrývají podezřelé zámysly. Nápad nebyl výtryskem geniality pana galeristy, ale už neodložitelného gruntování, při němž nepořádník našel i zastrčenou starou fotografii bratrovu. Zneužil bratrovo umění a část těla fotografované dámy k zištnému úmyslu získat celý houf sličných žen naráz. Na půvab té první nachytal chytlavé výtvarníky, ukojil jejich uměleckým citem zanícenou dychtivost a využil jejich úsilí k vlastnímu prospěchu emotivnímu i ekonomickému. Miroslav Lipina prostě nemůže bez žen být – shání je, kupuje, oprašuje, vystavuje, nabízí a dokonce prodává. O tempora, o mores! (Pro nelatiníky: Ó časy, ó mravy.)

            Takové je jen zčásti poodhalené zázemí výstavy, kterou získal Miroslav Lipina mnoho rozmanitých podob jedné ženy v různých mužských pojetích. Ženy výtvarnice si oslovit nedovolil. I takoví jsou muži.

            Vernisážní řeč jsem ukončil následovně:

-    Všechny údaje v mém rozkladu, až na bratra Jana a krásnou fotografii, jsou smyšlené.

-    Bratři Jan a Miroslav Lipinové se mají rádi.

-    Panu galeristovi beze zbytku stačí ženy, které má doma.

-    Ženami „galerijními“ přináší potěšení mnoha mužům i ženám.

-    Téma výstavy (i dalších Domácích úkolů) je originální a zaslouží uznání.

-    Výstava je poctou jedné fotografii, jejímu autoru, ale také zúčastněným umělcům a panu galeristovi.

Riskovat se panu Lipinovi vyplatilo. Blahopřeji.

 

                                                                             Profesor MUDr. Josef Koutecký, DrSc.