Jižní Francie očima českých výtvarníků, 2007

 Po roce se opět setkali čeští umělci na jihu Francie u příležitosti projektu Jižní Francie očima českých výtvarníků, organizovaného Galerií La Femme, aby zde společně strávili dva týdny a načerpali nové náměty pro svou tvorbu. Jako loňský rok, i letos našli zázemí v malé vesničce Canet v Languedocu v kulturním centru Nyama, kde je opět velmi vřele přijali zpěvák, hudebník a herec Patrick Tomas s choreografkou a tanečnicí Nizouchou. Na závěr tvůrčího pobytu pak umělci svá vytvořená díla prezentovali na výstavě, která trvala jen jeden, poslední večer. Pak se obrazy zabalily a putovali společně s malíři zpět do Prahy a Vy jste je měli možnost vidět pohromadě jak v Galerii La Femme, tak v restauraci Le Patio na Národní třídě. S touto výstavou byl spojen také koncert v Divadle Karla Heckera v Kobylisích, kde 29. října vystoupil Patrick Tomas, aby již po několikáté v Praze představil šansony Jacquea Brela. 

Monika Lipinová, organizátorka akce: 

"Taky se Vám stává, že když se vracíte na místo, s kterým máte spojené velmi pozitivní zážitky, máte na jednu stranu obrovskou touhu vrátit se tam zpět, na druhou stranu se bojíte, že Vaše touha po jejich opětovném naplnění nebude uspokojena? S tímto pocitem asi jeli všichni, kteří se účastnili loňského ročníku tohoto sympozia. Několik měsíců jsme se těšili, a když jsme se pak blížili do Canet, s napětím jsme očekávali, jak to dopadne. Hned po příjezdu jsme s úlevou prohlásili: „A jsme doma“. Jakoby se tady zastavil čas. Avšak záhy jsme pochopili, že do stejné řeky dvakrát nevkročíš. Nelze říct, jestli je něco horší nebo lepší, je to zkrátka jiné. Jiná sestava lidí startuje sled jedinečných situací a zážitků, takže člověk záhy zapomene na jakékoliv srovnávání s tím, co bylo a plně se oddá přítomnosti. Ano, letošní ročník byl úplně jiný a tak je to správně. Důkladnějšímu popisu tohoto úchvatného kraje jsem se dostatečně věnovala minule, i když popsat se to dá jen velmi těžko. Nejde totiž jen o vizuální krásu, ale o všechny emoce a duševní pochody, které se ve vás odehrávají, když kupujete na trhu melouny a sýr, když se s Vámi dá do řeči neznámý člověk na ulici, když každé ráno brzy vstanete, sednete na staré rozvrzané kolo a jedete se probrat k řece, na zpáteční cestě se stavíte v boulangerii pro křehkou bagetu a teplé croissanty, když se téměř náhodou ocitnete na jedinečném koncertě bluesového zpěváka Erica Bibba na louce mezi vinicemi, když si ustelete v posteli pod fíkovníkem a díváte se na západ slunce, a když do rána při sklence vína spřádáte plán, jak napálit pana galeristu, který druhý den přijede z Barcelony na kontrolu, jestli všichni namalovali dostatečný počet ženských a když pak přijede, všichni malují jen samé losy, protože „Losi táhnou na Francii.“ ... to jsou prostě momenty, které se Vám dostanou pod kůži a vyživují Vás ještě hodně dlouho. Asi proto se musím do Francie každý rok vracet. A jsem ráda, že poslední dva roky jsem mohla příjemné spojit s užitečným a sladkou Francii mohly ochutnat i citlivé duše umělců."

Ze vzpomínek grafika a malíře Mirka Pošvice:

"Francie. Co všechno se člověku vybaví? Knihy, filmy, jídlo, víno, láska, příroda, památky, ... ? Několik z nás mělo možnost strávit 14 dní v malé vesnici Canet nedaleko Montpellier. Nebyl to žádný hektický výlet po centrech jako Paříž, Lyon či letoviscích na Azurovém pobřeží. Sebrali jsme svoje plátna, štětce, papíry, tužky, skicáky, pastely, slovníky, barvy, ředidla, laky, špachtle, stojany, židličky, sekáče, fixativy, fotoaparáty, kytary, bubny, koule na pétangue a mnoho dalších, často i zbytečných věcí a vyrazili jsme. Díky přátelům, u kterých jsme bydleli a pracovali, jsme měli možnost vidět a slyšet spoustu věcí, kterých se člověk jako běžný turista nemá šanci ani dotknout. Pocit volnosti a prostředí, ve kterém jsme se těch čtrnáct dní pohybovali, skutečnost, že člověk „vypadne“ ze svého světa, odpoutá se od starostí, zapomene na problémy a tragikomičnost naší současnosti, to všechno se smíchá v koktejl, který chutná! A každý podle svého gusta a směrování něco dělal. Svědomitě a zodpovědně, někdy až moc. A někdy taky ne. Ale intenzivní pocit z naplněného času zůstal asi v každém z nás. „Přijde zima, přijde mráz“, a já se moc těším, jak začnu vytahovat ze šuplat v hlavě vzpomínky, abych se ohřál a zasmál. Třeba krásnému jihofrancouzskému pozdravu „Losům zdar“! "