Josef Velčovský, Jiří Mocek 70-70 | 30.11. – 18.12.2015

Společná výstava Josefa Velčovského a Jiřího Mocka k 70. narozeninám obou autorů.

Josef Velčovský (1945)

Studoval SUPŠ v Uherském Hradišti, poté pokračoval na AVU v Praze u prof. Součka. Již během studia začal s poznávacími cestami po Evropě. Maloval v Holandsku a v Paříži. Procestoval téměř celou Evropu, také Mongolsko. Josef Velčovský maluje olejem a akrylem, často rozměrná plátna, tvoří ale také drobné barevné litografie. Známý je mimo jiné originálními ilustracemi v časopisech, ilustroval na 70 knih, převážně poezii. Svá díla vystavoval po celém světě, New Yorku, Paříži, Nizozemsku, Polsku, Slovensku, Japonsku, Mongolsku, Finsku, Německu, Rakousku, Belgii. Teoretiky umění je řazen k poetickým surrealistům, častěji však k imaginativnímu proudu. Uskutečnil na padesát samostatných výstav. Jeho tvorba je také zastoupena v prestižních veřejných sbírkách, ve Stadt Muzeum Norimberk, Galerii hlavního města Prahy, hlavně však v Národní galerii v Praze.  Byl oceněn na Trienále evropské kresby v Norimberku, na bienále „umění na papíru“ Francie, získal také Evropskou medaili Franze Kafky.

Akademický malíř Josef Velčovský patří k nevýznamnějším malířům současné výtvarné scény, a to nejen naší, ale i evropské a světové.

Jiří Mocek (1945) se řídí životním heslem Vita brevis, ars longa, tedy „život je krátký, umění trvalé“. Zabývá se malbou, kresbou a ilustrací, vystudoval Střední průmyslovou školu v Praze. Po absolvování vystřídal několik zaměstnání, pracoval ve Vinohradském divadle, kde stavěl kulisy, poté v dekoracích Národního divadla, živil se také jako kreslič map v katastrálním úřadu ČSAV a poté pracoval v umělecko-technickém oddělení Národního divadla. Od roku 1975 tvořil ilustrace pro řadu novin a časopisů, pro hudební vydavatelství zase navrhoval grafickou podobu obalů gramofonových desek. V roce 1982 projevila zájem o jeho umění slavná galeristka Anne Baruch z Chicaga, která se snažila podporovat umělce za železnou oponou a zviditelnit je ve světě. Jiří Mocek tedy vystavoval v té době v Chicagu, poté ve Španělsku, Německu, Švýcarsku a Rakousku. 
Je zastoupen v mnoha sbírkách, například v pražské Národní galerii, v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, v Galerii Benedikta Rejta v Lounech, v německé Baukunst v Kolíně nad Rýnem a v soukromých sbírkách po celém světě. V roce 1996 dostal cenu Masarykovy Akademie umění.