Eva Mansfeldová je považována za nejvýraznější představitelku české variace konkrétního umění a svým způsobem i op artu. Převládajícím motivem její tvorby je otázka existence ve velmi symbolickém pojetí, často ve spirituální poloze.
Výtvarný rukopis je založen na rozmanitosti a hře vnitřních vztahů. Z obrazové plochy se vytrácejí náznaky perspektivního zobrazení a zůstává dvourozměrný prostor bez viditelně definovaných rozměrů nebo měřítek. Uplatňují se mnohdy opakované geometrické prvky a struktury a na ně vázané další skryté dimenze vyjádřené pastózním zpracováním linií. Někdy jsou to abstrahované rostlinné motivy. Zobrazované jevy jsou položené na zdánlivě chaotickém pozadí, ze kterého se linie nebo plošné útvary vynořují podobně jako dráhy elementárních částic v mlžných komorách fyzikálních experimentů probleskujících z prvotního vakua, někdy jako symbolické odkazy na proud informací, občas také jako kosmologické otázky. Obraz se stává ojedinělou vizuální transpozicí energie, vyvolává pocit reálného pohybu či nepřetržité vibrace.
Obrazy Evy Mansfeldové jsou současně lyrickými kombinacemi, symboly strukturálních řádů. Směřují k vizuální poezii a čisté radosti. Mají meditativní rovinu. Tím, že je mnohdy tah štětcem nahrazen jinou technikou, je malířčin rukopis více odosobněný, ale o to víc vnáší do obrazu světelnost a barevnou zářivost.
Vedle maleb olejem na plátně jsou významnou součástí tvorby práce na papíře vytvářené technicky kombinovanou technikou, která udivuje náročným zpracováním detailu.
