František Zálešák (*1929), akademický malíř, grafik a ilustrátor, patří do téměř vymřelého druhu skromných umělců, kteří umí, ale nekřičí. Uvážíme-li, kolik pseudo-umělců lze tak často spatřit a slyšet v médiích, je s podivem, že o Františku Zálešákovi se tak málo ví. A přitom v šedesátých a sedmdesátých letech bylo jeho dílo nesmírně nadčasové.
V letech 1950 – 57 vystudoval Vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze u profesora Antonína Strnadela. Po absolutoriu a získání titulu akademický malíř se věnoval ilustrování knih pro děti. V dalším období se věnoval tvorbě plakátové, hlavně v oboru filmového plakátu a dlouhá léta se věnoval oboru výstavnictví. S mnoha výstavami, kde byl autorem výtvarného řešení, objel téměř všechny evropské metropole. Tak získal neuvěřitelný přehled o dění na tehdejší výtvarné scéně.
V Paříži se pak měl možnost seznámit podrobněji s dílem George Seurata, který koncem devatenáctého století využíval metodu pointilismu. Zároveň ho fascinoval pokrok a rozvoj kybernetiky. Začal tak propracovávat svou techniku, kterou sám nazývá geometrickým pointilismem. Tak vzniká v té době něco naprosto mimořádného – dílo, které by dnešní generace malířů možná zvládla rastrem pomocí počítače, ale tehdy se jeho autorovi o pozdějších možnostech využití počítačů ani nesnilo. V této době vytvořil obrazy Červená a modrá, Tetované Japonky, Dívky u zrcadla a další.
V období normalizace nebyl počítačům a kybernetice vůbec, přikládán velký význam. Tak se výtvarník stahuje spíš do ústraní a jeho povaha skromného a nepochopeného malíře přetrvává i po uvolnění režimu v letech devadesátých.
Nabízí se otázka, jakého věhlasu by dosáhl, kdyby žil v té době na západ od hranic ČSSR. Každopádně přední reprezentant českého pop-artu, Josef Mžyk, se o Zálešákovi vyjádřil jako o malíři světového formátu a jeho díla by mohla směle viset v jakékoli významné světové galerii.
Jeho tvorba osobitým způsobem přehodnocuje estetiku pop-artu, netradičně využívá fotografie v obrazech, konfrontuje klasickou kresbu s fotografií i miniaturu s robustní kresbou. Svou technikou František Zálešák maluje dodnes a i v dnešní době neuvěřitelných technických vymožeností využívá stále svou starou techniku vytečkovávání. Jak to ale přesně dělá, že je tak přesně geometrické si nechává pro sebe.
Za zmínku stojí i jeho činnost v oblasti ilustrace a tvorby filmových plakátů, z nichž nejvýznamnější jsou plakáty k filmům Ostře sledované vlaky, Kdo se bojí Virginie Woolfové, Pět milionů svědků, Četa 317, Pečeť hříchu či Dr. Sommer.
Výstavu Františka Zálešáka můžete navštívit od 12. do 30. července 2006 v Galerii La Femme, Bílkova 2, Praha 1, a to každý den od 10 do 18 hodin. Více na www.glf.cz