Radka Fišarová - text z katalogu DÚ k Edith Piaf:
Začalo to před pár lety... Na jednom z mých vystoupení se mi představil sympatický vousatý pán. Představil se jako majitel galerie La Femme a nabídl mi spolupráci. To mě překvapilo, protože jsem zpěvačka a namalovat umím, s trochou štěstí, pouze domeček jedním tahem. Ovšem byla jsem vyvedena z omylu s tím, že právě zpívání je to, co galerii zajímá. A tak nenápadně začala spolupráce, která dnes již trvá tři páry let.
Postupně jsem se seznámila s řadou vynikajících malířů, zpívala na vernisážích a výstavách, trochu nasákla vůní barev, začala chápat styl jednotlivých umělců. Byl to pro mě nový svět. Navíc jsem brzy poznala, že Galerie La Femme není pouze prodejní výstava obrazů a plastik, ale skutečný životní a umělecký styl široké skupiny umělců. A že Mirek Lipina nezůstává u slibů, ale svědomitě naplňuje všechny svoje nápady a dává jim reálnou podobu. Není přeci běžné, aby majitel galerie přímo zadával "domácí úkoly" výtvarníkům, kteří je navíc, alespoň podle mého soudu, velmi rádi plní. Důkazem toho je i fakt, že se k "domácím úkolům" pravidelně připojují desítky vynikajících českých výtvarníků, jakými jsou např. Boris Jirků, Milan Chabera, Tomáš Hřivnáč, Antonín Sládek, Roman Brichcín a další. Díky "domácím úkolům" se tedy zájemci o umění mohli setkat na "Snídani v trávě", pousmát se jako "Mona Lisa" a při odchodu z galerie se cítit jako "Vyhnán(i)í z ráje"...
Jistě by byla obrovská škoda, kdyby umění českých výtvarníků zůstalo jen pro oči našinců, a tak vznikla v roce 2003 expedice výtvarníků galerie La Femme do Brazílie. Tam, v obci Lidice, hlavním městě Brasilia a Riu de Janeiro, byly představeny práce vzniklé přímo v průběhu zájezdu. Měla jsem tu čest doprovázet výstavy českými a francouzskými písněmi s doprovodem vynikající akordeonistky Jarušky Vlachové. Úspěch byl takový, že expedice byla opakována ještě v roce 2005. Mezitím se ještě konala v roce 2004 stejně úspěšná expedice do Kanady.
Právě během naši prví výpravy do Brazílie vznikl nápad natočit CD s písněmi Edith Piaf, se kterými jsem díky představení "Edith-vrabčák z předměstí" již nějakou dobu vystupovala. Nezůstalo pouze u nápadu a v říjnu 2003, kdy v Paříži shodou okolností vzpomínali čtyřicet let od úmrtí Edith Piaf, začalo vznikat za spolupráce s Petrem Maláskem a Českým klarinetovým kvartetem CD "Radka Fišarová zpívá Edith Piaf pod pařížským nebem". Po dotočení zbývalo připravit křest CD a tím ho vypustit do světa. Všechno dopadlo naprosto nad mé očekávání, neboť se do toho pustil Mirek a vyhlásil další "domácí úkol" s tématem "Malá pocta velké Edith". Připojila se řada výtvarníků a vznikla úspěšná, nádherná výstava, kterou stejně tak, jako nové CD, pokřtila (v den narozenin mých i Editiných) v Rytířském sále na Žofíně paní Hana Hegerová. Těžko se popisuje atmosféra a o obrazech se dá těžko mluvit, musí se vidět. Ale nemohla bych si přát hezčí křest. I Edith by jistě měla radost.
No, legrační na tom je, že mám trochu pocit, že i samotné CD s Editinými písněmi, byl tak trochu "domácí úkol" nenápadně zadaný Mirkem Lipinou. Zřejmě když jde o ženy, inspirují ho v jakékoli formě. A dobře tomu tak, on pak inspiruje nás. Zkrátka pro české umění platí "Cherchez LA FEMME“.