Jan Hladík a Jan Hendrych

Jan Hladík

Vystudoval Státní grafickou školu a poté ateliér užité malby a textilního výtvarnictví u profesora A. Fišárka na VŠUP v Praze. Rodina Jana Hladíka byla za minulého režimu pronásledována, proto těžko hledal zakázky v oboru textilní tvorby, soukromě tvořil grafiky, kresby a keramiku, občas ilustroval knihy. Od roku 1958 vznikly jeho první tapiserie s abstraktními motivy podle vlastních grafických předloh. Souběžně s tvorbou autorských tapiserií vytvářel grafické listy (dřevořezy, linoryty, lepty a zejména kombinované techniky využívající asambláže), kresby temperou a olejomalby. Od poloviny 60. let lze Hladíkovy práce zařadit do proudu nové figurace s přesahy směrem k materiálové abstrakci. Tehdy vznikla ucelená série rozměrných monotypů kombinujících na nekonvenčních kovových matricích (zrezivělé kusy plechu, kruhové terče značek) malbu olejem s útržky textilu a jiných materiálů. Díla Jana Hladíka jsou zastoupena mimo jiné ve sbírkách Národní galerie, Uměleckoprůmyslového muzea, Slovenské národní galerii v Bratislavě a v zahraničních galeriích v Lausanne, Chicagu, Lodži a Tokiu.

Jan Hendrych

Vystudoval UMPRUM u prof. Josefa Wágnera. Počátkem 60. let se krátce zabýval strukturální abstrakcí a poté se přiblížil záměrům nové figurace. Jeho tvorba se od té doby odvíjela ve dvou polohách: na jedné straně jsou to figurální plastiky v životní velikosti i v komorním pojetí, na straně druhé vytváří abstraktnější symbolická témata dveří, klecí, bran a mostů. Je vynikajícím portrétistou. Dominantním tématem Jana Hendrycha je od 80. let ženský akt. Realizoval mnoho projektů v architektuře a věnuje se také restaurování sochařských děl, především barokních. V roce 1966 se stal členem tvůrčí skupiny Index a v roce 1993 členem obnovené Umělecké besedy. V roce 1990 se stal na Akademii výtvarných umění docentem a o rok později profesorem. Řadu let vedl na AVU v Praze ateliér figurálního sochařství.