Jan Koblasa byl přední český sochař, malíř, grafik.
Jeho svobodomyslné tvůrčí postupy nekorespondovaly s tehdejším politickým režimem; za akt nahé ženy byl ze studií málem vyloučen.
V roce 1958 uspořádal první samostatnou výstavu portrétů a kreseb v Galerii Dílo v Teplicích, za kterou získal cenu Akademie výtvarných umění v Praze. V následujícím roce se zúčastnil výstavy Junge Kunst ve Vídni, odkud si odnesl bronzovou medaili. Roku 1962 vystavoval ve Washingtonu, ještě v tomtéž roce na neoficiální výstavě polského a českého abstraktního umění ve Varšavě. Pak už představoval své kresby, malby a sochařské práce intenzivně a zcela běžně. Roku 2002 udělil prezident Václav Havel Koblasovi státní vyznamenání 1. stupně Medaile Za zásluhy. Jeho dílo je zastoupeno ve významných českých a evropských sbírkách, hojně pak také v Americe a v Africe.
Za povšimnutí rozhodně stojí Koblasova literární činnost: V mládí psal libreta k operám, roku 2006 "Vybrané básně Jana Koblasy (O tom…)" vydalo nakladatelství Knihovna J. Drdy. V roce 2002 vyšly knižně jeho deníky „Záznamy z let padesátých a šedesátých“ (Vetus Via, Brno), a roku 2011 pokračování zvané „Emigrace“ (Ztichlá klika, Praha).
