Základním motivem autorova díla – ženské tělo, ženská tvář, ženská duše, snad i srdce, způsob a prostředky ženské nonverbální komunikace-mužská reflexe všeho toho.
Jeden z důvodů proč maluji to, co maluji
O člověku jako takovém – a o ženě zvláště – už myslím bylo řečeno vše. Odborníci však přesto tvrdí, že liská duše je nejbělejším místem našeho poznání. Záhadnost či spíše zmatenost ducha je pravděpodobnou příčinou toho, že se kdekdo znovu a znovu pokouší přispět svou troškou do nekonečného Babylonu stále méně srozumitelnými výpovědi o sobě, tu pouhým názorem, jindy vznešenou tvorbou.
V patnácti letech jsem viděl v každé dívce bohyni – čím byla nedostupnější, tím byla zvláštnější a tak nějak duchovnější. Pod vlivem Rollandovy Cesty do hlubin nitra v zájmu dosažení lepších výsledků v odchytu těchto éterických bytostí dal jsem se cestou průzkumu dívčího nitra a ztratil jsem tak nejlepší léta svého mládí. Ve třiceti už mi bylo definitivně jasné, že pokud u ženy existuje něco, čemu lze jakžtakž porozumět, tak to je její povrch. Stal jsem se tedy pro změnu badatelem v této oblasti, tudíž člověkem veskrze „povrchním“. Tato příjemná povrchnost bohužel nezabránila tomu, aby se mě druhé pohlaví nepokoušelo odpoutat od mé téměř vědecké práce a uvrhnout mě zpět do kruté reality života. Ve svých padesáti jsem shrnul dosavadní poznatky a na jejich základě dospěl ke konečnému přesvědčení, že všechno, co potřebuje moje „nečtyřprocentní“ já, aby se obešlo bez ženy, je láska k ženě. K ženě v jakékoliv podobě – třeba instantní nebo v množném čísle, k ženě jako „čiré myslitelnosti“ či ve tvaru trojúhelníku, krychle nebo dokonce malého kolečka.
A jakou to má souvislost s mým malováním? Třeba takovou, že jediná žena, jejíhož povrchu i nitra se lze s minimálním nebezpečím libovolně dotýkat, je jedna každá, která se objeví pod lechtajícími doteky štětce.
A to je můj názor na jeden z důvodů mé tvorby.
Pavel Sedláček
Ve spolupráci s Galeriií La Femme
www.glf.cz
Pavel Sedláček, narozen 12. 1. 1948 ve Mšeci u Nového Strašecí, v letech 1963 – 1967 vystudoval Střední umělecko průmyslovou školu v Praze na Žižkově. O roku 1970 do roku 1997 žil na Kladně, kde pracoval jako reklamní grafik a od roku 1998 je na volné noze.
V současné době žije a tvoří ve své rodné vsi.
Po vojně se pod vlivem svého středoškolského třídního profesora, kunsthistorika Františka Dvořáka pokoušel udělat přijímací zkoušky na dějiny umění. Přesto nebo právě proto, že nebyl na Univerzitu Karlovu přijat, trvá jeho láska k tomuto oboru dodnes.
Ve svých třiceti letech vzal na milost své původní výtvarnické povolání a rozhodl se, že se mu věnuje naplno – tehdy ještě pouze ve svém volném čase a alternativně ke svému zaměstnání v podnikové propagaci. Nazýval to svou „soukromou Akademií“ a tuto Akademii studuje od roku 1978 dodnes. Nikdy neměl zájem vystavovat, přesto od roku 1980 vystavoval v rámci regionu a v posledních letech lze jeho obrazy a kresby zhlédnout v Galerii La Femme.