Z úvodní řeči prof. Josefa Kouteckého:
Pan Jiří Datel-Novotný, známý to pražský herec, je posedlý. Na tom není nic divného, od určité intelektuální roviny výše jsme něčím posedlí všichni. On je posedlý sbíráním Mony Lisy ve všech možných variantách a formách. Rudolf II. sbíral jen kopie slavného Leonardova obrazu, on sbírá všechno. No prosím, je to jeho věc mít Monu Lisu na šálku nebo na ponožkách. Jenže! Zatím, co by měl svoji pobloudilou vášeň skrývat v hloubi svého srdce a za zdmi svého tuskula, on ji zneužil a naočkoval prohnaně mysl pana galeristy Lipiny, což mu asi nedalo přílišnou námahu, protože pan galerista je také posedlý, ovšem ne jednou ženou, ale ženským plemenem en bloc. Pan Jiří Datel-Novotný zasel do mysli uchvatitele žen, že zadáním dalšího Domácího úkolu na téma Mona Lisa získá příležitost rozšířit svůj bohatý a barvitý výtvarný harém. Samozřejmě se svůdce kochal nadějí, že by se mohl dostat v rámci výstavního frmolu k nějaké té Giocondě také. Vidina pana galeristy se rychle měnila v záměr, který u něho nikdy nemá daleko k činu. Jak na to, dobře ví. Stačí zadat úkol podrobeným výtvarnickým vazalům a pak dodaná díla rozvěsit. Tak vzaly počátek i VI. Domácí úkoly. Jenže! Oba pánové si výstavu nadrobili a já, nevinný, Vás do ní mám uvést. (Podotýkám, že bez jakéhokoliv úsilí a zájmu nějakou Monu Lisu získat.)
Ovšem uvést výstavu obrazových variací na slavnou Giocondu Mistra Leonarda (existují totiž také variace pokrmové, románové, písňové, muzikálové, literární, divadelní a nespočet variací průmyslových a podnikatelských) je sebevražedné. Umělci, kteří se nátlaku pana Lipiny podvolili, nemohou jeho dílu konkurovat. Byli by bláhoví. Ale mohou vtipně reagovat na záplavu statisíců všelijakých náhražek a na únavu z Mony Lisy, která začíná infiltrovat svět. Je přemonalizováno a situaci může zvrátit jen sarkastický vhled do nesmyslností, které Monu Lisu dehonestují a uráží.
V Galerii La Femme se neshledáte s Mohou Lisou na hrnkách a kalendářích, tričkách, podložkách pod počítačovou myš, dámském prádle, lahvové vodě, pomerančích, mandarinkách, sýrech, bonbónech, punčochách, vlásenkách, mýdlech, zápalkách a mnoha dalších předmětech. Na jejích zdech spatříte Giocondy v nejrůznějších podobách, které vyjadřují představy našich předních výtvarníků. Budete si moci prohlížet tak dlouho jak budete chtít. Když pravou Monu Lisu dovolili Francouzi vystavit v Tokiu a v Moskvě (1974), připadlo na jednoho návštěvníka 1,8 vteřiny. Uvažte, jaký čas máte k dispozici v La Femme. Poslední výstava téhož námětu se uskutečnila v londýnské Nicholas Tradewell Gallery v roce 1974. Dnes zahajuji podobnou po jednatřiceti letech v pražské Galerii La Femme na Starém Městě. Užijte si ji. Vy, kteří Monu Lisu stále obdivujete a milujete, bojujte proti jejímu zneužívání s heslem „Jocondophiles du monde, unissez vous!“ (Jokondisté všech zemí spojte se). A pokud se s nějakou z nich setkáte, pošlete ji panu Jiřímu Datlu-Novotnému. Pan Lipina bude ochotným prostředníkem. Aby se zavděčil za nápad.
Profesor MUDr. Josef Koutecký, DrSc.
