Jiří Anderle o Avignonských slečnách
"Počátkem 20. století se svět díky vědeckému a technickému pokroku rychle mění a otevírají se nekonečné obzory. V malířství, sochařství, hudbě, literatuře, umělci hledají nové tvůrčí způsoby, nové zobrazení světa. Tvůrci – děti své doby , doby velkých zvratů – nechtějí zobrazovat to co vidí, ale to co si o skutečnosti myslí, jak ji vnímají. Chtějí tvořit svobodně, nesvázání dosud platnými estetickými kánony. Chtějí tvořit moderně. Základní kameny modernizmu pokládá už koncem 19. století Cézanne. Zjednodušuje tvary na původní obrys – kouli, kužel, válec. Kosmický třesk, který definitivně rozdělí epochy na tradiční a moderní přichází v roce 1907 z Afriky. Na obraze Avignonské slečny 26letý Piccaso přemalovává hlavy dvou postav v pravé části obrazu poté, když náhodou v pařížské muzeu Trocadero spatří výstavu afrického umění. Řeč tohoto umění dotýkajícího se prapodstaty lidského bytí jej uchvátí a říká: „V tomto okamžiku chápu co je umění“. Přemalované hlavy vpravo jsou jednoznačně inspirovány africkými maskami. Figury v levé části Avignonských slečen se ještě hlásí k redukcím pozdních obrazů Cézannových. V ten den roku 1907 díky podnětu z Afriky se rodí nová anatomie výtvarného umění – kubismus a následují moderní směry další, směřující k novým způsobům zobrazování. Kruh se uzavírá, protože pod kůží jsme Afričané všichni. Výzkumy DNA totiž dokazují, že první tři pramatky lidského rodu z Afriky pocházejí."
Jiří Anderle – podzim 2008
