Není snadné, ale je zvládnutelné zahajovat výstavu výtvarníku – jedinci. Svízelnější je zahajovat výstavu skupině výtvarníků na jedno zadané téma. To se přece jen stává jednotícím prvkem, byť ztvárněným v mnoha podobách. Je však krkolomné zahajovat výstavu tlupě kumštýřů na téma “bez hranic“. Každý má svoji vlastní představu (bohudíky, kam by to vedlo, kdyby všichni tvořili stejně), která se násobí, když téma vymezují současně tři pojmy: žena, zajetí, technika. Co výtvarník to jiná představa ženy (každá je jiná, jedinečná i přes zjednodušující Voltairův soud, že „Žena je lidské stvoření, které se obléká, žvatlá a svléká“), jiná představa zajetí (je zásadní rozdíl být v zajetí technicky dokonalé hudby či v zajetí plastického chirurga) a jiná představa techniky.
Technika vytvořila z ženy po staletí víceméně přirozené ženu ztechnizovanou se všemi klady i zápory. Ženy současnosti jsou na jedné straně dobrovolnými zajatkyněmi techniky (a že těch technik a technologií je požehnaně), ovšem na druhé straně se dostaly mnohé techniky do područí žen. Je na pováženou, že se do zajetí ztechnizovaných žen přečasto dostávají nevinní muži. Technizace žen je jedním z výrazných fenoménů současnosti. Je fenoménem složitým,který ovlivňuje podstatně živobytí jedinců, rodin i společenstev - v technikách přirozených i umělých, tělesných i duchovních, individuálních i společenských.
Jak se má chudák pověřený zahájením výstavy v tom všem vyznat, jak má vyložit v několikaminutovém expozé svévolné a nezbedné záměry houfu výtvarníků tak, aby dosáhl záměru a uspokojil rozličné chutě milovníků umění? Nezbývá nic jiného než stát se systematikem, uvést do tématu pořádek, připomenout, že ženy jsou některých technik tvůrkyněmi a jiných uživatelkami, že nejrůznějšímu využití i výtvarnému ztvárnění se meze nekladou, že méně je často více, ale hlavně ženy požádat, aby si při veškeré technizaci uchovaly své nezaměnitelné ženství, které my muži tak obdivujeme a milujeme.
prof. Josef Koutecký
