"Postupným utužováním přátelských vztahů s panem galeristou, zvláště při dlouhých disputacích v zadní části galerie spojených s umírněnou konzumací našeho oblíbeného slovinského Sauvignonu, se člověk pomalu, postupně a zcela nepozorovaně stal součástí zvláštního organismu, zvaného Galerie La Femme. Při jedné takové učené, vysoce odborné diskuzi na téma témat domácích úkolů, jsem neprozřetelně vyhrkl: „Moje srdeční záležitost“. Pana galeristu nenapadlo nic jiného, než téma vyhlásit, navíc ještě symbolicky v době Borisových druhých prvních narozenin, a já musel pak vysvětlovat na vernisáži, co že jsem tím vlastně myslel. Vzhledem k mé profesi se nabízí jednoduché spojení: je to ranhojič, řeže do srdcí, půjde o sval a tudíž o hmotu. Nikoli přátelé, musím vás zklamat. Jde o duši a to hned v několika rovinách.
Ta první souvisí s mou důsledností až urputností. Řečeno s Louisem Ferdinandem Célinem : „Veškerá lidská společnost se dělí na exhibicionisty a voyeury“. Kdo může být více exhibicionistou než umělec a navíc malíř? A kdo větším voyeurem než pravidelný návštěvník výstav a účastník vernisáží? Mne jako důsledného voyeura a urputného konzumenta umění tedy zajímá, jak pravdivě mi výtvarník odhaluje svoje nitro, co je podstatou a hnací silou jeho tvorby, co ho nutí se odhalovat. Pro tento cíl mi připadlo téma „Moje srdeční záležitost“ více než vhodné.
Ten druhý důvod, proč tento námět, souvisí s osobou pana galeristy. Jak jsem za těch několik málo let, co Mirka Lipinu znám, pochopil, jedná se o velice zvláštní osobu. Neznám nikoho jemu podobného, kdo by dokázal proměnit cca 50 metrů čtverečních prostoru v Bílkově ulici, na místo jednoho velkého a nikdy nekončícího happeningu. Neznám nikoho jemu podobného, kdo by dokázal tak přirozeným způsobem a s takovou elegancí oslovit a spojit zcela nesourodou skupinu individualit, tvůrců, malířů, kteří několikrát ročně opustí „svá“ témata a „své“ vize, a účastní se domácího úkolu na společné, předem dané zadání. Posledního domácího úkolu se jich zhostilo již tolik(více než sedmdesát), že jim byla galerie malá. Vernisáž bylo třeba rozložit do více prostor a více dní. Neznám nikoho jemu podobného, kdo by dokázal s takovou lehkostí a radostí v současném zcela individualizovaném světě, spojovat takové množství diváků i tvůrců, neboli lidí. A to je skutečně kontinuální happening, a to je Mirkova SRDEČNÍ ZÁLEŽITOST.
Já jsem z celého srdce rád, že se tohoto nekončícího představení mohu účastnit."
Mudr. Tomáš Urban, kardiochirg
