Na vyhřáté skále středomořského ostrůvku odpočívala dívka, opřená o batoh a o lokty, a dívala se směrem k Africe. Dívku zvědavě pozorovala malá zelená ještěrka, po chvíli neodolala a její drobné drápky se šimravě dotkly dívčiných prstů na noze. Dívka se vrátila z afrických pouští, savan a pralesů zpátky do Středomoří a pobaveně sledovala ještěrku, která šplhala vzhůru po její skrčené noze.
Na koleni se to malé zelené stvoření chvíli rozhlíželo a pak seběhlo po stehně dolů a pobíhalo po břiše sem a tam, jako by se té zvláštní měkké krajiny nemohlo nabažit. Dívku dojala nebojácnost ještěrky a nabídla jí ruku. Ještěrka nabídku hned přijala, vlezla do dlaně a dívka zvedla ruku k obličeji. Dívaly se na sebe zblízka, dvě bytosti z různých geologických dob, s pochopením a sympatií. Potom dívka přiblížila ruku ještě víc k obličeji, aby ještěrka mohla vylézt na temeno hlavy. Ta vyšplhala nahoru kolem ucha a uvelebila se ve vlasech, kde se dlouho vyhřívala na sluníčku a dívala se s dívkou směrem k Africe a možná ještě někam mnohem dál.
Jiná dívka se dívala oknem z útulné hospůdky na protější stranu údolí, kde se pomalu rozsvěcela světýlka v domcích rozhozených po zasněžených stráních. Byl lednový podvečer, hospodský přikládal vonící polena do starých kamen a za chvíli přinesl grog. Dívka a její přátelé si horkými sklenicemi zahřívali zmrzlé ruce, dřevo v kamnech praskalo. Bylo jim tak dobře, že ani nepotřebovali mluvit. Odněkud vylezl huňatý mourovatý kocour, protáhl se a líně se procházel mezi hospodskými stoly. Prohlížel si hosty, a když přišel ke stolu, na kterém voněl grog, zpozorněl a zastavil se. Po chvíli vlezl pod stůl, otřel se o dívčí nohy a měkkou tlapkou požádal o seznámení.
Dívka kocoura pohladila, odsunula se i s židlí trochu od stolu a poklepáním dlaní o stehno nabídla kocourovi místo na svém klíně. Kocour tam vyskočil, stočil se do klubíčka a za chvíli spal. Venku už byla modrá zimní noc, když přišel čas zaplatit za několik grogů, vzbudit kocoura a připravit ho o jeho vyhřáté místečko. Tomu se to ale vůbec nelíbilo, syčel a prskal. Vždyť si tu dívku sám našel, dal jí přednost před všemi ostatními, bylo jim přeci spolu tak dobře. Proč ho najednou bez varování opouští a chce odejít do toho mrazu venku, proč nezůstane tady v tom útulném teploučku s ním?
Dívka rozuměla jeho rozladění a na rozloučenou ho pohladila tak, aby věděl, že jí byla opravdu moc příjemná jeho společnost a že ho určitě zase někdy navštíví. Zdálo se, že to kocour pochopil, ale když se loudal na své místečko někde za kamny, byl ještě trochu uražený.
Úplnej chlap, pomyslela si dívka, natáhla si kulicha přes uši a vyšla za kamarády do jiskřivě mrazivé noci.
Miroslav Jiránek
