Výstavu zahájili David Vávra, Rudolf Brančovský a Poletíme?
David Vávra z výročního katalogu DÚ
"Žena a architektura nejsou dva oddělené pojmy, naopak se vzájemně prostupují a jeden prorůstá druhým. Vždyť je ta architektura, nikoliv ten architektur. I když architektura pracuje s určitou racionalitou, do domů jsou přivedeny inženýrské sítě a člověk pak může dosytnosti splachovat. Přece jen architektura je prvotně ideou intuice, prožitku, který se projeví ladným tvarem nebo harmonickou proporcí. A takovému prožitku mají blíže ženy díky svému podvědomému citu pro podstatné. Proto si myslím, že jsou lepšími architekty teda samozřejmě architektkami. Svět mužů je mnohdy elitářsky uzavřen do zdánlivě bezpečného sektářského lože. Muži pak nabývají dojmu, že hýbou světem a tedy i budovami a tím i architekturou. Blouznivci. Ženy jim neviditelně vedou ruku s ostře nabroušeným perem či tužkou. Muži jsou ony oslavované marionety, které jsou však zavěšeny na nitích dívčího dýchánku, či zespoda ovládané javajky, jenž vykonávají záměry, které splétají ženy jehlicemi někdy inspirace mnohdy ovšem i zákeřné konspirace. Nejtragičtější postavy mužů jsou přímo na ruce se třepetající maňásci. Žena tedy nejen architekturou, ale i jejími tvůrci - muži pohybuje. A z toho není úniku. Ani když zoufalý muž opouští město a prchá do lůna přírody, střetává se jen s ženskou symbolikou. Kousek za Prahou jej odkojí objímající prs matky země hora Říp. Zoufalý bezmocný muž pak pouze může placatou krajinu kolem dominantního ňadra osázet erektivními sloupy elektrického vedení a to nejen vysokého napětí, ale i trapně nízké voltáže. Frustrovaný muž pak zběsile běží do objetí hor, vítají jej jen oblá údolí, připomínající dívčí boky, tuto a tam osázené lesními porosty sekundárního ochlupení – to si notujeme s Freudem a jeho výkladem snů. Je jediná cesta kam se navrátit – do černé díry a rozplynout se v nekonečné energii velkého třesku.
Vždyť i naše galerie se jmenuje La femme – žena a nikoliv Un homme, tedy nějaký chlap.
Přesto všechno ale tu architekturu, nejlépe staví ten bobr."
David Vávra
