Ve výtvarné disciplíně, jakou je zátiší, je bezesporu důležitým faktorem kompozice, v jejímž uspořádání tušíme symboliku předmětů a objektů, koexistujících vedle sebe a spolu - libých pro oko a hlubokých svým významem. Symfonie linií, barev a struktur staví nové světy, které vzápětí zanikají při pohledu z jiných úhlů, jako je tomu u velikánů Picassa či Braqua.
Pevný řád je naproti tomu ctěn již od dob protestantismu v nizozemských zátiších, kde k nám svou delikátností promlouvají rozkvétající květiny a stoly plné jídla. Běžné artefakty lidského života zachycují jistý mikrosvět, který nám dává dokonale nahlédnout na tvary, kolorit a materiál předmětů na zátiší.
Monika Lipinová, ze zahájení výstavy Zátiší dne 14.11.2022 v Galerii La Femme:
Někdo si myslí, že zátiší je nuda, že v něm není ta správná akce. Já si to nemyslím.
Slovo zátiší sice signalizuje, že půjde o žánr, který má zklidňovat, navozovat pocit pohody a harmonie, zútulňovat náš domov. Mít doma alespoň jedno zátiší je fajn, zvlášť, když přijdete po náročném dni domů, chcete se trochu uklidnit, nadechnout, odpočinout si.
Ovšem, má-li zátiší tu správnou kompozici, a když stíny a barvy rozehrají svůj koncert, zjistíte, že v tom zdánlivém tichu si spolu jednotlivé předměty začínají povídat. Před námi se odehrávají vztahy a příběhy. Záleží už jen na naší fantazii.
I pro umělce se otevírá obrovská škála kreativity, tisíce způsobů, jak si zátiší poskládat, tisíce možností, jak příběhy poskládat.
Zátiší vlastně žije. Možná odsud se v anglosaských jazycích říká zátiší still life, still leben … , tedy stálý život. Naproti tomu v románských jazycích nature morte, natura morta, naturaleza muerta, tedy mrtvá krajina. Rozhodně preferuji ten optimističtější výraz
Každopádně, zátiší je žánr, který rozhodně není mrtvý, ale je still live.
