Asi to zní zvláštně. Vytvořit životní dílo na zakázku. Jako domácí úkol. O jakém díle můžeme říct, že je životní? Životní dílo je přece jen jedno, a jestli je životní, určí čas. Zadáním tohoto tématu k 20. výročí GLF jsme chtěli umělce trochu vyprovokovat, aby ze sebe vydali to nejlepší. I když musíme říct, že to dělají téměř vždy a téměř všichni. Na druhou stranu jsme jim to chtěli i ulehčit, protože konečně nejsou svázáni jedním tématem, ale mohou ztvárnit cokoli. Samozřejmě je jasné, že je to v první řadě pokus o životní dílo. Občas někdo namítal, že každé jeho poslední dílo je životní, anebo že se přece nechystají ještě umřít. Ale většina umělců pochopila, jak jsme to mysleli.
Je na místě jim poděkovat, co nám za těch 17 let na zadaná témata vytvořili. Zejména velké díky patří Borisovi Jirků, Milanovi Chaberovi, Jiřímu Mockovi, Tomáši Hřivnáčovi a Josefu Velčovskému, kteří splnili všech 27 úkolů. Také bychom chtěli poděkovat do nebeského báru těm, kteří už nám úkol bohužel neudělají a vždy je rádi plnili: Antonínu Sládkovi, Evě Mansfeldové, Janu Součkovi, Adolfu Bornovi, Tylkovi a Františku Ronovskému. Většinu úkolů pak splnili Michael Rittstein, František Hodonský, Roman Brichcín, Miroslav Pošvic, Jan Tichý, Josef Mžyk, Bohumil Eliáš ml., Barbora Olmrová, Miroslav Jiránek, Zdenek Janda, Josef Achrer, Jiří Slíva, Jiří Anderle, Pavel Holeka, Richard Kočí, Mirka Mádrová, Milan Hencl, Zdeněk Tománek, Richard Augustin, Tyleček, Rudolf Brančovský a další. Všem patří obrovský dík, protože bez nich by žádné výstavy Domácích úkolů nemohly být realizovány.
